Choď na obsah Choď na menu
 


Dotek kouzla

Medeiros Teresa

DOTEK KOUZLA

Obrázok  

v originále TOUCH OF ENCHANTMENT

vydalo Domino 2003

Obrázok  Anglie, 1254/New York, 2020

Tabitha Lennoxová nemá podle svého okolí důvod k nespokojenosti - je mladá, úspěšná a pochází z pohádkově bohaté rodiny. Ona sama se však cítí nešťastná, protože po matce zdědila nadpřirozené schopnosti, což je podle jejího názoru spíše prokletí než dar osudu. Vše se ale změní jednoho dne, kdy ji kouzelný amulet odnese do sedm set let vzdálené minulosti, přímo pod kola kočáru rytíře v zářivé zbroji.
Sir Colin Rawnshaw se po návratu z křížové výpravy ocitl ve vážných potížích: své sídlo našel v ruinách a rodové pozemky mu zabral odvěký nepřítel. A teď se mu navíc připletla do cesty podivná žena s ještě podivnějšími způsoby. Její schopnost kouzlit ho děsí - vždyť žijí v časech, kdy ženy s nadpřirozenými schopnostmi končily na hranici…
Namísto krásné čarodějky však vzplálo srdce sira Colina. Statečný rytíř se své lásky nehodlá zdát, i když tím ohrožuje vlastní život. Může i takto nesourodá dvojice nalézt své štěstí?

Obrázok

 Po knihe Tajemná nevěsta ktorá príbehu predchádza som nič valné nečakala, ale treba povedať že rovnako ako som z predchádzajúcej knihy bola sklamaná tak táto ma milo prekvapila!

Opäť tu máme tematiku cestovania v čase. Tabitha je jedinou dcérou Tristana a Ariany Lenoxových. Je to viac ako tridsaťročná uznávaná vedkyňa, ktorá však vďaka svojím čarodejným schopnostiam, ktoré jej len komplikujú život   neverí na lásku ani na rozprávky. potom čo jej rodičia zmiznú a jej sa do rúk dostane kúzelný medailón ocitá sa zrazu Tabitha v minulosti, presnejšie niekde na hranici medzi Anglickom a Škótskom v roku 1254. A tu stretáva Colina - rytiera, ktorý je ako sa zdá po krk v problémoch. A tak sa Tabitha ocitá nielen v stredovekom väzení, ale zažije turnaj i útek pred nepriateľmi ,ale i pokojný život na Colinovom hrade. Takmer zažije i hon na čarodejnicu a jej upálenie a boj s drakom ... Ale to už veľa prezrádzam. Jej pobyt v minulosti komplikuje jej neovládateľná čarovná moc .

Bude vedieť odhodiť Colin svoje predsudky? Podľahne Tabitha čaru lásky a uverí na rozprávky? Nájdu títo dvaja k sebe cestu cez osem storočí??

Pekné, pekné, pekné....

Lennox Witch
1. Breath of Magic (1996) - Tajemná nevěsta (1998,2003)
2. Touch of Enchantment (1997)
Dotek kouzla (2003)

Obrázok 

 

 

 

Ukážka z knihy:

„Hernajs, to tedy byla smršť“ mumlala Tabitha a stále ještě se nedokázala pohnout.

Oční víčka se odmítala otevřít a nepatrné škubnutí bylo vše, co zmohla se svými prsty. V ústech měla chuť, jako by jí v nich někdo svářel elektrickou pájkou, a úpěnlivě doufala, že pach spáleniny, který ji štípal do nosu, nepochází z jejích vlasů.

Obklopovalo ji podivné teplo. Ta porucha ústředního topení musí být mnohem vážnější, než původně myslela. Zřejmě vyřadila z provozu pojistky u počítače, a tak došlo k tomu, že dostala ránu přímo ze sítě. Ale když ji na víčkách zalechtalo zvláštní horké světlo, ulekla se, že je možná celý byt v plamenech.

Nechtěla podlehnout panice, a tak se vší silou přinutila otevřít oči a pohlédnout ke stropu. Nebo tam, kde měl být strop. Ale místo něj uviděla blankytně modrou nebeskou klenbu bez jediné stopy po smogu. Zakryla si oči před ostrými paprsky slunečního kotouče, stojícího přímo nad její hlavou.

Asi hořelo, pomyslela si zmateně. Byt shořel a mě vynesl nějaký chrabrý hasič po schodech z devadesátého pátého patra a položil mě na chodník před budovou.

Ale kde jsou ty hromady sněhu? A požární houkačky? A čumilové, kteří se vždycky vynoří neznámo odkud při prvních příznacích neštěstí? Tabitha se posadila a opatrně zakroutila krkem, aby zjistila, jestli unese tíhu rozbolavělé hlavy.

Pozvolna si začínala uvědomovat krajinu kolem sebe. Seděla uprostřed louky s hustou svěže zelenou trávou a jarním jetelíčkem. Sem tam byly roztroušené mohutné duby. Pestrá paleta lučních květů vytvářela v mírném vánku měňavé obrazce. Tabitha ucukla, když jí kolem nosu prolétla tučná hnědá luční kobylka. Do uší jí pronikalo čiřikání jakéhosi ptáčka.

Po měsících mrazivé zimy a zamračené oblohy byla Tabitha tou změnou přemožena. Jako by ji někdo přenesl přímo do věčného léta.

Zatajil se jí dech. Co když to nebylo věčné léto, ale věčnost? Věčnost s velkým V? Možná byl v bytě opravdu požár, ale žádný chrabrý hasič.

„Neblázni,“ okřikla se Tabitha. „Bůh by nebyl tak zlomyslný, aby tě nechal umřít jako pannu. Prostě jsi v komatu. Nebo právě zakoušíš mimotělní existenci.“

Na blízkém trsu jetele zahlédla své brýle. Sáhla po nich, ale zarazila se, když se jí do zorného pole dostala Lucy, pronásledující v trávě kobylku.

Koťata v nebi? To by bylo skvělé, ale když se pořádně rozhlédla po té pastorální krajině, do mysli se jí vkrádalo podezření, že přece jen v nebi nebude. Co když je to jen fikaný nápad jejích rodičů, jak ji dostat na dovolenou, kterou odmítala už řadu let? Co když to všechno připravili, včetně letecké katastrofy, srdceryvného výstupu strýčka Copa a matčina dojemného videa? To by vysvětlilo, proč v sobě záhadný amulet ukrýval špičkovou technologii, sahající za hranice lidských možností.

Tabitha rozevřela ztuhlé dlaně a zjistila, že stále ještě svírá náhrdelník. Sluneční paprsek se v jeho kameni roztříštil do tisíce záblesků. Zase měla pocit, že na ni ten zlomyslný amulet mrknul.

Nebylo by to poprvé, kdy se na ní matka snažila uplatnit své kouzelnické schopnosti. Vždycky to mělo být jen pro její dobro, samozřejmě. Jako tenkrát, když Arian zaklela kouzlem lásky Brenta Vondervana. To bylo Tabithě sedm. Zamilovaný spolužák ji pronásledoval, kamkoli se hnula, a projevoval jí tak otrockou oddanost, že si ho vůbec nemohla vážit, natož ho milovat. Její vlastní matka si o ní myslela, že dokáže získat chlapcovu náklonnost jen za přispění čar a kouzel! To pokoření ji stále ještě bolelo.

Pocit, že byla podvedena, sílil. Ted už asi byli rodiče zpátky v jejich věžáku a připíjeli si se strýčkem Copem na to, jak ji přelstili. Už už chtěla odhodit ten podivný matčin dárek, ale v poslední chvíli zaváhala. Co když šlo o jedinou jízdenku na cestu zpátky do jejího útulného bytečku?

Vztekle si náhrdelník navlékla na krk a vyhrabala se na nohy. „Mamííí,“ zaječela k obloze. „Mně to nepřipadá jako legrace!“

Lucy se přestala zabývat kobylkou a jukla na ni. Tabitha si uvědomila, že stojí uprostřed rozkvetlé louky ve flanelovém pyžamu, na krku má starožitný náhrdelník a na nohou plyšové bačkory představující veverčí hlavičku.

„To se divím, že jsi mě neposlala rovnou na ples mediků,“ bručela.

Zastrčila si brýle do kapsy pyžama a rozhodovala se, kterým směrem by se měla vydat. Rodiče nikdy nic neponechávají náhodě, a tak se dalo pochybovat o tom, že je louka jen tak bezdůvodně ze všech stran lemovaná hustým lesem, přesně takovým, jako byl v pohádkách, které ji matka vždycky nutila poslouchat.

Stromy byly mnohem vyšší, než jaké kdy Tabitha viděla, a kmeny měly téměř tak silné jako pověstné kalifornské sekvoje. Paprsky slunce pronikaly skulinami mezi hustými větvemi a vnitřek lesa připomínal mohutnou katedrálu. Horkým vzduchem se vznášela pylová zrnka, ale Tabitha byla příliš vyvedená z míry, než aby ocenila tu krásnou podívanou. Takovou idylku mohla vymyslet jen její matka. Vůbec by ji nepřekvapilo, kdyby z lesa vyšla Sněhurka a prozpěvovala si Jednou přijde můj princ…

„Ach ne,“ šeptala Tabitha a nálada jí ještě poklesla, když se jí v mysli vynořila další úděsná myšlenka. Byla tu jedna věc, kterou by její nenapravitelně staromódní matka chtěla víc než dopřát jí dovolenou.

Muž.

Navzdory bezchybným argumentům, které matce předkládala, se Tabithě nikdy nezdařilo přesvědčit ji, že moderní žena nepotřebuje manžela, aby dosáhla naplnění. Možná že někde v nejtajnějším koutečku Tabithina srdce přece jen dřímala nepatrná pochybnost.

Rozhlédla se po lese. Pravděpodobnost setkání s „krásným princem na bílém koni“ byla asi větší než setkání se Sněhurkou. Jestliže se jednalo o matčin nejapný pokus smluvit jí naslepo rande, nemůže trvat dlouho, než z lesa vyskotačí bílý kůň a na něm se bude hloupě culit nějaký trouba.

Zamračila se. Přestali ptáci opravdu zpívat, nebo se jí to jenom zdá? Všude se rozhostilo podivné napětí. Dokonce i Lucy se v trávě přikrčila. Slunce se schovalo za mráček a Tabithě přejel mráz po zádech – zčásti očekávání, zčásti zlá předtucha.

Naklonila hlavu a pozorně naslouchala. Místo zvonění stříbrných podkov slyšela hluboký řev, jakoby ozvěnu vzdálené bouře. Země se jí pod nohama začala otřásat.

Řev sílil a valil se na Tabithu jako příboj. Zasažena primitivním strachem vycouvala z lesa. Ráda by utekla, ale nebylo se kam schovat. A její veverčí bačkory rozhodně nedovolovaly v takovém terénu žádný běh. Zakopla a padla na záda právě v okamžiku, kdy se z lesa vyřítilo sršící černé monstrum.

Než mohla vůbec vykřiknout, monstrum se vzepjalo ke skoku, smrtonosná kopyta prolétla vzduchem a z nozder se mu kouřilo. Tabitha pevně zavřela oči a čekala, až ji rozdupá.

Otevřela je až v okamžiku, kdy na krku ucítila chladný ocelový hrot. Udiveně hleděla na dlouhý blyštivý meč, zakončený rukou v dlouhé rukavici, patřící neznámému muži, jehož tvář byla lemovaná rozcuchanou hřívou tmavých vlasů. Zlatavé oči, divoké a nelítostné jako zrak tygra, na ni bez mrknutí hleděly.

To tedy není žádný princ, pomyslela si zmateně, a co teprve to příšerné stvoření, na kterém přijel!

Pokusila se polknout navzdory strachem staženému hrdlu a bojácně zakňourala: „Promiňte, pane, neviděl jste tu někde mou matku?“

 

Dotek kouzla Domino 2003


Spracovala Lenka

 

 

 

Náhľad fotografií zo zložky Teresa Medeiros

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Buďte prvý a napíšte komentár.