Choď na obsah Choď na menu
 


Nespoutané myšlenky

Medeiros Teresa

Nespoutané myšlenky

Obrázok

Domino 2009

Some Like It Wild (2009)

Obrázok Pamela Darbyová potřebuje sehnat muže. Měl by to být drsný statný horal, pyšnící se spíše urostlým tělem než bystrou myslí. Nechce ho však pro sebe, nýbrž pro vévodu z Warricku, který se zoufale snaží nalézt svého dávno ztraceného syna. A protože Pamela a její sestra se nacházejí ve velmi zoufalé finanční situaci, spatřují ve vévodově nabídce jedinečnou šanci, jak se konečně vymanit z nouze a začít vést lepší život. Obě sestry se vydají do Skotska, ale hned za hranicemi přepadne jejich kočár lupič a psanec Connor Kincaid. Dívky jsou zprvu zděšeny jeho neomaleností a domnělou krutostí, ale Pamela brzy začne odhalovat, že pod drsnou slupkou se skrývá i cit a něha. Mohl by pro ni Connor sehrát roli ztraceného vévodova syna? A mohl by v jejím životě sehrát i roli mnohem významnější?

Kniha nadväzuje na Hříšne myšlenky !

Obrázok

Nespoutané myšlenky je proste ďalším dielkom, ktoré sa Terese Medeiros neskutočne vydarilo, asi to bude tým nespútaným Škótom :)
Prečítala som túto knižočku na jeden šup, proste ako som začala, už som ju nevedela pustiť z ruky, páčilo sa mi, koľko prekvapení v nej pre nás Teresa pripravila i keď toľká náhoda je ťažko uveriteľná...
Anotácia tentokrát celkom výstižná, ja len dodám, že Pamela vezme veci do vlastných rúk a proste milého lupiča unesie, a predostrie mu svoj odvážny plán, a to, aby sa Connor vydával za strateného syna vojvodu a má také presvedčivé argumenty, že Connorovi neostáva iné, ako sa s ňou vydať do Anglicka. Tam sa Connor prekvapujúco zhostí svojej úlohy až príliš dobre, Pamela má však i iné ako finančné motívy, prečo nastrčiť Connora do domu vojvodu. No a  záver som takýto vôbec neočakávala. No i keď na šibenici milý Connor skončiť i druhýkrát nemusel.
Veľmi sa mi rátala Pamelina pištoľ a Connorov sluha :).

Spracovala LENKA

Ukážka: 

 Pamela otevřela ústa, ale už je zakrývala Connorova ruka, teplá a pevná. Ztišila pokus o jakýkoliv zvuk, který se Pamela mohla pokusit vydat.
Naklonil se jí k uchu a řekl hedvábným chrapotem, ze kterého jí na pažích naskočila husí kůže: „Nekřič, slečinko, nebo zburcuješ celý dům.“
Řekla si, že ve chvíli, kdy jí na hraně postele sedí notorický lapka a rukou jí zakrývá pusu, je právě pokus o křik tou nejrozumnější reakcí.
Když ale ruku pomalu odtáhl, jen rozčileně zašeptala: „Co si myslíš, že děláš?“
Zase se mu ve tváři prohloubil ten dolíček: „Vloupal jsem se do ložnice vlastní snoubenky, abych si uloupil polibek na dobrou noc.“
Byl oblečen stejně jako při jejich prvním setkání: celý v černém, takže splýval se stíny. Vlasy měl rozpuštěné a tvář mu lemovaly neukázněné pramínky. Stále voněl borovým lesem a kouřem spáleného dřeva. Nemohla si pomoct, aby se v duchu nezeptala, jestli také stále chutná po whisky a nebezpečí.
Nadzvedla se na loktech a odhodila si vlasy z očí. „Jak ses sem dostal?“
„Oknem.“
Podívala se stejným směrem jako on a překvapením otevřela ústa. Okno, které bylo jen před několika málo minutami bezpečně zavřené, bylo teď dokořán, takže dovnitř mohl chladivý noční větřík. A také kterýkoliv lotr a lump, který šel zrovna kolem.
Sklapla pusu a zadívala se mu do tváře. Nesměla zapomínat, že je to zloděj. Ani na to, že je zvyklý brát si vše, co chce, bez ohledu na okolnosti.
„Napadlo tě někdy použít takové ty běžné cesty..., jako třeba dveře?“
Zaškaredil se. „V tom není žádná výzva. Navíc by nebylo úplně vhodné, aby mě nějaký sluha nebo komorná nachytali, jak se uprostřed černé noci kradu do pokoje své snoubenky. Musíme mít na paměti tvou pověst.“
„Nepochybuju o tom, že už mají všichni mou pověst díky tobě dostatečně ujasněnou: zlatokopka, která nahání chlapy, lehká ženská, co se rozhodla ulovit vévodu.“ Uvědomila si, že ve vedlejší místnosti spí Sofie a ztišila hlas do syčivého šepotu: „Co tě to u všech svatých posedlo, namluvit jim, že jsi zasnoubený s nemajetnou dcerou herečky?“
„Ty už jsi, má milá, zapomněla, že už teď nejsi chudá. Z té odměny bude docela pěkné věno.“
„Jo, to tak akorát! Vyplýtvám ho na tu obrovskou čest, že si tě budu moct vzít!“
Jemně jí pohladil po tváři a mozolnatým prstem jí něžně přejel po spodním rtu. „Mohl jsem jim říct, že už jsme svoji. To bys dnes se mnou sdílela postel.“
„Snad stejnou ložnici, mylorde, ale postel, to nikdy.“
Connor shlédl na její vzhůru obrácenou tvář. Odpověď byla sice plná vzdoru, ale nejistota v očích ji zradila. I svůdný způsob, kterým pod mámivým tlakem jeho palce pootevřela rty. V tu chvíli skoro zapomněl na tu ubohou výmluvu, proč sem vlastně přišel. Mohl klidně propadnout představě, že je opravdu roztouženým snoubencem, který zoufale touží po snoubenčině políbení. Na světě neexistoval muž, který by ho za to odsoudil..., rozhodně ne ve chvíli, kdy mu ležela pocuchaná a rozehřátá v rukách, v očích jí hořely jantarové jiskry a kaskáda rozpuštěných vlasů jí splývala po ramenou jako mahagonové hedvábí.
Po ničem netoužil víc než zatlačit ji vahou svého těžkého, dlouhého těla do měkké matrace, zanořit tvář do té sladce vonící hedvábné hřívy a polaskat její plná ňadra. Rozepnout jí noční košili, roztáhnout smetanová stehna a vzít si ji jako zloděj v temné noci. Pak, zatímco ona bude ještě celá roztoužená po dalších dotecích, se vyplížit a nechat ji, aby se ráno probudila a nebyla si jistá, jestli to všechno nebyl jen podivuhodný sen.
Už před dávnou dobou se však naučil, že za to, co teď ukradne, bude později muset pykat. A jak se díval do Pameliných pozorných očí, obával se, že by cena za tu jedinou noc v jejím náručí mohla být víc, než bylo jeho srdce ochotno zaplatit.
Váhavě ruku zase spustil. Snad zahlédl v jejích očích záblesk zklamání, ale řekl si, že to se mu určitě jen zdálo. „To ty jsi mě varovala, že o mě v Londýně bude zájem. Jak se dají lépe zahnat všechny ty dychtivé zájemkyně, než když uvěří, že jsem už zadaný? Potom můžeme veškerou pozornost soustředit na hledání toho matčina vraha.“
„A až se nám to podaří? Co pak?“
Pokrčil rameny. „Můžeš mi zlomit srdce. Zrušit zasnoubení a tu trosku, co ze mě zbude, jen tak pohodit.“
Sklopila řasy a měkce se usmála: „Jako by někdy někdo uvěřil, že může žena jako já odmítnout muže, jako jsi ty.“
Natočil k sobě prstem její tvář: „V tom případě ovšem...“
Pak udělal něco, po čem toužil od okamžiku, kdy se do jejího pokoje vloupal.Vlastně od momentu, kdy je na té studené, kamenité silničce ve Skotsku vyrušila její sestra. Propletl prsty hedvábnými prstenci jejích vlasů a přitiskl své rty na její.
Pamela se zachvěla, jako by jí projel nečekaný a mocný příliv touhy. Dnes tu nebyla žádná Sofie, která ji dobře načasovanou ranou slunečníkem zachrání před její vlastní pošetilostí. Byli tu jen oni dva a mámivá sladkost jeho rtů.
Nedokázala by říct, jak se ocitla pod ním. Jednu chvíli se stále ještě opírala o lokty, v druhé už mu pažemi ovíjela krk a prsty si pohrávala s drsně hedvábnými vlasy. Byl stínem, který ji zakryl. Jak ji svým dlouhým, pevným tělem tlačil hlouběji do matrace, odstínil měsíční paprsky.
Znovu a znovu se jeho rty vracely k jejím a pokaždé byl polibek důraznější a důraznější, až nakonec jeho horký jazyk nechala proniknout mezi své rty. Chutnal ještě lépe, než si pamatovala..., kouřem, sladce a opojně. Pod dalšími polibky zasténala a podlehla pokušení dotknout se vlastním jazykem uražené hrany jeho zubu.
Ten jediný, stydlivý pohyb mu vyloudil z hrdla chraplavě zasténání: „Co to na mě zkoušíš, ty jedna? Chceš mě dohnat k šílenství?“
Hned při dalším polibku jí bylo jasné, že už se jí to povedlo, aniž se o to pokoušela. Už ji nelíbal něžně a láskyplně, ale divoce a hladově a dožadoval se odpovědi, kterou mu byla více než ochotna dát. Zmocnil se jejích rtů jako rodilý zloděj. Připravil ji o dech, srdce i vůli mu odporovat.
Dokonce neprotestovala ani ve chvíli, kdy jí na ramenou rozvázal noční košili a přitiskl rty na křehký oblouk její klíční kosti. Pocítil přitom pod jemnou pokožkou jejího hrdla rychlý tep. Zatahal ji zuby za ušní lalůček a vyvolal v ní záchvěv rozkoše, který jí zapulzoval mezi stehny.
Zadusil její sten ústy a vrátil jí ten záchvěv s divokou něžností, která ji zanechala celou rozbolavělou touhou. To usnadnilo práci jeho koleni, kterým jí oddělil stehna a vtlačil se mezi ně celou vahou svého těla. Začal na ni dorážet. Každý z rytmických nárazů kopíroval jazykem, až se ty záchvěvy rozkoše postupně spojily do něčeho ještě podivnějšího a nebezpečnějšího. Slyšela sama sebe, jak vzlyká jeho jméno hlasem, který se ani náhodou nezněl jako její vlastní.
Bez ohledu na vše, co mezi nimi právě proběhlo, se velmi lekla, když zanořil ruku do živůtku noční košile a sevřel jí prs. Poprvé je nedělila žádná látka. Vzal plný prs do dlaně a lehce jej stiskl. Pak přejel mozolnatým palcem po ztvrdlé bradavce a poslal tak do hlubin jejího klína další impulz touhy.
Pamele došlo, že ji od nevratného kroku nedělí nic víc než oprané záhyby košile a pevná jelenice jeho kalhot, a začaly se v ní prát smyslný požitek s pocitem hanby. Nevzdala se její vlastní matka kdysi podobně nádhernému muži, protože nemohla vědět, že nebude jen jejím prvním, ale zároveň i prvním z mnoha?
Pamelin úlek začal přerůstat v paniku. Sevřela Connorovi ruku kolem zápěstí, ale stejně se mohla pokoušet vytrhnout ze země kmen stromu. „Ne, Connore! Prosím, nedělej to!“
Connor byl zcela opilý touhou, a tak chvíli trvalo, než mu došlo, že mu Pamela prsty na jemné ňadro netiskne, ale pokouší se je odtáhnout. Že už neprosí, aby pokračoval, ale aby přestal.
Zvedl trochu zmateně hlavu a pohlédl na ni. Oba tak zkameněli, že byl v místnosti slyšet jen jejich sípavý dech.
S rukou stále sevřenou na překrásném plném ňadru a rozbolavěným klínem v kolébce jejích stehen nebyl zrovna v náladě ctít pravidla. „Slíbila jsi mi všechny svolné ženy, po kterých zatoužím.“
Třaslavě se nadechla:. „To je to, co teď děláš? Vy mě svádíte, pane Kincaide?“
Její slova ho dojala. Před pouhou vteřinou sténala jeho křestní jméno, jako by dovedl uspokojit jakoukoli její touhu. „Jestli to musíte vědět, slečno Darbyová, já ženy nesvádím.“
Zasmála se, až mu srdce zatrnulo: „Jistě, to ty neděláš. Ony jistě svádějí tebe.“
„Tak jsem to nemyslel. Mám ve zvyku za ně platit.“
Pamela vykulila oči a krásná plná ústa vykroužila bezhlasé ,o,.“
Ačkoliv se velice snažil, byl pořád příliš vzrušený, aby se mu do hlasu nevetřel ostrý podtón: „Co ode mě chceš, má milá? Květiny? Něžnůstky? Sliby, které bych nemohl splnit?“
To všechno by jí dal, a ještě mnohem víc, jen kdyby ho nechala stáhnout z ní tu noční košili a zůstala pod ním nahá, kdyby ho pustila k sobě, dovnitř. Sakra, kdyby už byla jeho, slíbil by jí v takové chvíli třeba celé vévodství,.
Když konečně promluvila, byla její slova jen o málo hlasitější, než šepot: „Chci, abys odešel.“
Chtěla ta slova vzít zpět už ve chvíli, kdy je vyslovila. Nechtěla mít před sebou tu ledovou masku, ve kterou se proměnil jeho obličej. Ten krásný a nemilosrdný výraz, který znala z chvíle, kdy jej poprvé zahlédla v měsíčním světle.
Během vteřiny stál nad ní a ji roztřásl noční chlad. Posadila se na posteli a shrnula si z očí rozcuchané vlasy. Strašně si přála, aby měla odvahu zavolat ho zpátky.

 

Náhľad fotografií zo zložky Teresa Medeiros

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Buďte prvý a napíšte komentár.