Choď na obsah Choď na menu
 


Nevinný polibek

Elizabeth Boyle

Nevinný polibek

Obrázok

Vydal: Alpress 2009

V originále:This Rake of Mine (2005)

ObrázokAnotácia:

Mirandě se zhroutil celý svět, když ji zhýralý lord Tremont připravil o dobrou pověst. Ztratila snoubence, sny i budoucnost. Dívka opustila Londýn a žije v ústraní jako učitelka v ústavu pro mladé dámy. Snaží se zapomenout na svůj nešťastný osud. Jaké je její překvapení, když se jednoho dne prostopášný šlechtic objeví v její škole. Miranda opět skončí v jeho náručí a tím v sobě probudí touhu, kterou tolik let potlačovala...

Obrázok

Po prvej skvelej knihe Kouzlo noci, ktorú Alpress vydal minulý rok, nás čaká dúfam že opäť skvelá lahôdka od tejto autorky.

Nevinný polibek je prekvapivo zábavná a osviežujúca kniha Miranda je ako dcéra kupca zasnúbená s dosť nechutným grófom a neželá si nič iné len byť zhanobená. Bez toho aby sa o to nejako pričinila sa stáva obeťou omylu lorda Johna ktorý je úplne na mol a považuje ju za svoju milenku, takto dochádza k bozku, ktorý vôbec nieje nevinný, ale len omylný . Avšak jeho zásluhou sa Miranda predsa len stáva zhanobená a pre grófa nevhodná!

O deväť rokov neskôr sa stretávame s Mirandou už ako s Jane Porterovou, učiteľkou slušného správania v škole pre mladé dámy, Miranda sa rozhodla, že s učiteľským povolaním končí a za dedičstvo po otcovi si chce kúpiť dom v Kente a pekne tam žiť starodievockým životom, predtým ju však čaá ešte jedna úloha ktorá sa zdá byť úplne jednoduchá odviesť tri žiačky domov k ich rodinám. Tri slečny však majú o budúcnosti slečny Porterovej rozhodne iné predstavy, ako ona sama.

A tak sa spostí lavína humorných i dobrodružných udalostí, ktoré majú dať dokopy Mirandu a muža, ktorý ju pred deviatimi rokmi pobozkal.

Jednoznačne je to kniha, ktorá vás pobaví, avšak znova treba dodať že kniha je už druhou časťou sétie a to je škoda, pretože nás príbeh občas odkazuje na niečo čo by sme mali poznať a my to bohužiaľ nepoznáme.

Jednoznačne sa mi ale zapáčili slečny Felicity, Philippa a Thalia a kedže to v príbehu vyzeralo že sa o nich ešte niekedy niečo dozvieme zistila som že majú každá svoj príbeh.

Felicity - Love Letters From a Duke (2007)

Ttalia - Confessions of a Little Black Gown (apríl 2009)

Philipa - Memoirs of a Scandalous Red Dress (máj 2009)

Confessions of a Little Black GownMemoirs of a Scandalous Red DressLove Letters From a Duke

 

Ukážka z knihy:

Miranda ještě dlouho hleděla ke dveřím, jimiž Jack rázně vyšel z Velkého sálu; srdce jí v hrudi zběsile tlouklo. Venku se blížila další bouřka, vítr lomcoval okenními tabulkami. A v jejím nitru běsnily rozbouřené emoce.
„Co to mělo znamenat?" zeptala se Felicity.
„Netuším," zalhala Miranda a v duchu se proklínala, že tak riskovala.
Ale v průběhu toho odvážného a rafinovaného experimentu se mezí ní a Jackem něco odehrálo. V té chvíli, kdy se ocitla v jeho náruči, se mezi nimi okamžité znovu vytvořilo to zvláštní, skoro hmatatelné pouto.
Zachvěla se při pomyšlení, co by se stalo, kdyby ji políbil. Opravdu si její polibek pamatoval tak, jak tvrdil?
Jako si ho pamatovala ona?
„Myslím, že je na čase jít nahoru a sbalit si věci," řekla dívkám a naposledy pohlédla na portrét lorda Albina.
Co jestli byli s Jackem opravdu prokletí a po zbytek svých životu k sobě patřili?
Když odcházela, provázel ji Albinúv smutný pohled; jako by se jí vysmíval ze svého vězení v dřeveném rámu.
Všichni máme své kamenné věže, v nichž se skrýváme.
Miranda vyšla rychle z místnosti. To tedy ne, ona se přece neskrývá.
Ale možná přece jen trochu ano. Změnila si jméno, aby mohla pracovat u slečny Emeryové. Ta trocha přetvářky, s jejíž pomocí získala zaměstnání a udržela si důstojnost, se přece nedala považovat za skrývání.
A vůbec, pomyslela si, když vycházela za děvčaty po schodech, aspoň je teď volná, a místo aby žila v manželství bez lásky, může si jít za svým snem. Má dědictví a smí si teď dělat, co se jí zlíbí.
Co vlastně Jack ví o jejím životě? Vůbec se neskrývá! A neomezuje ji nic, co většině žen po celý život brání v rozletu.
Ale k čemu je ti ta volnost? ozval se dotěrný vnitřní hlas.
Jela do Kentu, kde hodlala žít po zbytek života jako stará panna, v ústraní. To už si mohla za své peníze opravdu postavit věž jako Albin.
Ach ano, byla volná asi tolik, jako byl Jack bohatý.
Nahoře nařídila děvčatům, ať si sbalí věci, a pak se uchýlila do svého pokojíku. Naskládat skrovné ošacení do starého obyčejného kufříku trvalo jen chvilku.
Posadila se na postel a zadívala se na portrét zasmušilé ženy nad krbem. Opravdu na tom nic není, přemítala, když se někdo skrývá.
Stačilo, že si rozpustila vlasy ve snaze dodat svému vzhledu jiskru, jak jí radila děvčata, a málem to skončilo katastrofou.
Všichni na ni hleděli, jako by se zbláznila. Ale možná na tom něco bylo. Rozhodně by se dalo pochopit, že někomu přeskočí, pokud zjistí, že ho svět dávno považuje za mrtvého.
Jak směšná představa, že tím získala svobodu. Ale to, co otcova lež způsobila Jackovi, až tak k smíchu nebylo. Kdekdo jím opovrhoval, společnost i rodina jej odvrhli a skončil tady v Thistleton Parku.
Řekni mu, kdo jsi, našeptával jí vnitřní hlas. Řekni mu to a osvoboď jej.
Pohlédla k dámě na obrazu a řekla: „K čemu by to bylo, povědět mu pravdu?"
O tom, že ve skutečnosti žije, že její otec všechny obelhal.
Zuřil by, a právem. A pak? Zase by jí opovrhoval? když to, co považovala za opovržení, byl jen mylný předpoklad. Ale přesto ji to hluboce ranilo.
Ne, nemohla Jackovi říct pravdu. Nebylo ovšem ještě horším zločinem nic mu neprozradit? Dopustit, aby jím rodina a přátelé dál pohrdali? Kdyby očistila jeho jméno a reputaci, možná by nemusel žít pořád jen v tomto pochmurném domě, kde prýštilo ze zdí svědectví o temné minulosti.
Kradmo pohlédla na portrét zatrpklé ženy nad krbem. Být tak paní tohoto domu, ze všeho nejdřív by sundala ze zdí všechny ty příšerné připomínky minulosti a poslala je Jackovu bratrovi. Ať si má vévoda na očích své šílené příbuzné.
Kdybys byla paní tohoto domu... dotíral už zase ten divný hlas. Není to pěkná představa?
Miranda zavrtěla hlavou. Žádný div, že o tomhle domě všichni tvrdili, že je prokletý. Považovala se za moderní ženu se zdravým rozumem, ale v těch věkovitých kamenných zdech bylo opravdu něco strašidelného.
„I kdyby mi nabídl sňatek, beztak bych odmítla," řekla dámě, o níž podle toho chladného a odměřeného pohledu soudila, že tady nejspíš taky žila, a mělo to své důvody. „A po všech těch letech už rozhodne nečekám, že by mě požádal o ruku." Dobrotivý bože, co se to s ní dělo? Mluvila s portrétem! Vstala, prošla na druhý konec místnosti a otočila se ke krbu zády.
Ale shledala, že uniknout tomu dočasnému šílenství není tak snadné. Zapamatoval jsem si její polibek...
To Jackovo doznání jí pořád znělo v hlavě jako břeskné troubení nějakých trumpet. Její polibek! Miranda semkla rty a pohlédla přes rameno
na portrét.
Jen se jí to zdálo, nebo ta žena na obrazu tak trochu výsměšně našpulila rty?
„Ano, já vím," řekla jí. Nejspíš děvčata jen tak balamutil, protože kdyby skutečně toužil jen po polibku slečny Mabberlyové, proč by pak málem v chodbě políbil ji?
Protože jste jedna a táž osoba, A i když o tom neví, osud zkrátka nelze obelstít.
Osud! Miranda se při té představě ušklíbla.
Tak co tady děláš?
Ale než v tom směšném dohadování mohla pokračovat, dveře se otevřely a dovnitř vtrhla Felicity.
„Moje Kronikal" vykřikla. „Zapomněla jsem ji dole. Vím, že jste říkala, ať zůstaneme ve svém pokoji, ale slečno Porterova, vzpomněla jsem si až teď, že jsem ji tam nechala."
Miranda obrátila oči v sloup. Kromě osudu tu taky byla Felicity.
„Pochybuju, že by se někdo namáhal ti ji krást," odpověděla a odváděla dívku zpátky do vedlejšího pokoje.
„Toho se nebojím, jen nechci, aby si v ní někdo četl."
Miranda se zarazila. Bože můj, kdyby tak Jack zalistoval těmi stránkami.
.. .Slečna Porterova by byla pro někdejšího zhýralce s omezenými prostředky, jakým je lord John, přímo dokonalou partií.
Co kdyby si začal myslet, že ta zastávka v Thistleton Parku byla jejím nápadem? A co když si pomyslí, že ta Felicitina nesmyslná úvaha není až tak špatná? Jack ji sice ještě pořád rozechvíval touhou, ale manželství s takovým člověkem, to byla holá nemožnost. Možná se trochu nechala unést vyšinutou atmosférou v tomto domě, ale rozhodně nehodlala ustoupit ze svých požadavků na dokonalého muže.
Každým coulem džentlmen. Veskrze počestný. Slušný a spolehlivý.
Muže, jehož polibek...
Tak už dej pokoj s tím jeho polibkem, pokárala se. Opravdu musela z tohoto domu pryč. Uniknout šílenství dřív, než si osud nebo Felicity prosadí svou.
Miranda se otočila k dívce. „Kde přesně jsi Kroniku nechala?"
„Na stolku v chodbě, kousek od knihovny."
Miranda přikývla a přehodila si přes ramena šálu. Nebylo vyhnutí, musela pro ni jít.
Než bude příliš pozdě.
„Nikam nechoďte," nakázala děvčatům, vyšla ven z jejich pokoje a potichounku se vydala dolů po schodech.
„Felicity, opravdu myslíš, že to vyjde?" zašeptala Pippin.
Její sestřenka přikývla. „Ovšemže. Viděla jsi, jak se na ni Jack celý večer díval? A když pak do sebe narazili a on ji zachytil... bylo to tak romantické. Vsadím se, že jen potřebují trochu víc času a nakonec se vezmou."
Tally se v posteli posadila. „Možná máš pravdu, Felicity, ale stejně mám pocit, že se tady v domě děje ještě něco... Pořád mi připadá, že nám cosi uniká."
„Jediné, co nám chybí, je víc času," namítla Felicity a zamračeně pohlédla ke dveřím. „Slečna Porterova je odhodlána co nejdřív odjet. Musíme přijít na nějaký způsob, jak bychom tu ještě mohly zůstat."
Tally se chvíli zamyšleně kousala do spodního rtu, ale pak se její obličej rozjasnil. „Vévodkyně, pamatuješ, jak jsme byly ve Vídni a naše chůva Birgit nechtěla, abychom tak brzy odjeli, protože se potřebovala s někým sejít?"
„Hm," řekla roztržitě Felicity, která se ze všech sil snažila vymyslet nějaký plán.
Tally pokračovala. „Podplatila nějakého čeledína, aby jednomu koni něco provedl s podkovou tak, že začal kulhat. Museli jsme se tam zdržet několik dalších dní."
Felicity se zastavila a pohlédla radostně na sestru. „Ano, tohle si pamatuju." Pak se otočila ke své sestřence, která zbožňovala koně. „Pippin, myslíš, že bys to zvládla?"
„Jestli bych zvládla co?" zeptala se.
„Zařídit, aby některý z koní začal kulhat."
„Neublížím žádnému z tatínkových drahých koní," namítla Pippin a rozhořčeně vstala z postele.
Felicity zavrtěla hlavou. „Nic zlého mu neuděláš, jen se prostě postaráš, aby nemohl táhnout ten kočár, co sehnal pan Stillings." Odvedla sestřenku k pohovce a posadila ji tam.

Spracovala Lenka

 

Náhľad fotografií zo zložky Elzabeth Boyle

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Buďte prvý a napíšte komentár.