Choď na obsah Choď na menu
 


Tajný sňatek

Beverley Jo

Obrázok

Tajný sňatek

Obrázok

Domino 2009

The Secret Wedding (2009)

Obrázok Lord Christian Grandiston se po desetiletí válečných bojů vrací domů pln myšlenek na světské radosti, které svobodnému pohlednému muži skýtá georgiánský Londýn. Jeho otec je ovšem jiného mínění a ze všech sil se snaží Christianovi namluvit jistou zámožnou dámu.
Pro Christiana je nastalá situace nepříjemná hned ze dvou důvodů: jednak nemá na život v manželství ani pomyšlení, jednak je už ženatý. Coby šestnáctiletý hoch se rozhodl bránit čest Dorcas Froggattové – aby z celé záležitosti nakonec vyšel jako její manžel. Během let strávených v uniformě na všechno zapomněl, ale nyní mu to nedá a vydává se na sever Anglie, aby zjistil, jestli jeho zákonná manželka vůbec žije. A kromě toho potřebuje vědět, kdo se snaží nalézt muže jménem Jack Hill – protože právě pod tímto jménem on sám kdysi uzavřel svůj tajný sňatek…

 

Ukážka:

 

Únor 1754
Hostinec U Berana, Nether Greasley, Yorkshire

Důstojník v jasně červeném kabátci vešel rázným krokem do venkovského hostince. „Je tady poručík Moore?“ otázal se hostinského.
Muž k němu přispěchal a souhlasně přitom pokyvoval hlavou. „Pán má zrovinka něco na práci. Račte si zatím přát korbel piva?“
Nebylo divu, že se mu poněkud třásl hlas. Důstojník byl sice velmi mladý, ale hrozivě napjatý výraz v jeho hezké tváři naháněl strach. Respekt, jenž vzbuzoval, ještě podtrhovala dokonale upravená uniforma, bílá paruka a šavle u pasu.
„Mám pro něho důležitou zprávu,“ opáčil důstojník s úsečným jihoanglickým přízvukem. „Ve kterém pokoji ho najdu?“
Jacob Hood si dokázal poradit s těmi neotrlejšími opilci, ale když stanul tváří v tvář muži v uniformě, nezbylo mu, než odpovědět: „Nahoře, pane, první dveře vpravo.“
Mladík vyběhl po schodech do patra a domem se rozlehlo zlověstné dunění jeho kroků. Hood se pustil za ním, ale pak si to raději rozmyslel a šel svolat své lidi. Cestou si mumlal pod nosem cosi o těch, co dělají ve slušném hostinci jen potíže.
Tušil nepříjemnosti hned, když se ta dvojice objevila na jeho prahu – ten mladý oficír se svojí „manželkou“ zachumlanou v plášti. Nejspíš manželkou tohohle holobrádka, přestože ten je snad ještě moc mladý na manželský chomout. Vždyť mu ještě není ani dvacet. Ale bude to nejspíš pořádná mela.
Poručík Christian Hill bez váhání otevřel první dveře po své pravici. Místnost měla nízký strop a malým oknem do ní nepronikalo mnoho denního světla, ale nebylo těžké uhádnout, co se tam dělo. Muž na posteli sebou prudce trhl, vztekle zaklel a skulil se z dívky, jež ležela pod ním.
Hill sotva stačil zahlédnout dívčin vyděšený pohled, protože Bart Moore, urostlý hromotluk s pískově hnědými vlasy, popadl opasek se šavlí, který ležel na podlaze vedle jeho pláště, a tasil. Ani si předtím neupravil poklopec, který odhaloval jeho mužství.
„K sakru, Moore...“
Muž se však zatím prudce rozmáchl šavlí.
Hill uskočil, vrhl se pod postel a celý zaprášený se vysoukal ven na druhé straně se šavlí v ruce. „Nebuď blázen, člověče. Tohle přece nemyslíš vážně.“
„Mlč a kliď se odsud, dokud je čas!“
„Odejdu jen pod podmínkou, že s sebou vezmu tu dámu.“
„Snad si nechceš hrát na ochránce?“ ušklíbl se Moore. „Dáma nemá zájem odejít. Chceme se vzít, viď, miláčku? Zvlášť teď.“
Dívka – vlastně ještě napůl dítě – nevydala ani hlásku, jen zoufale zavrtěla hlavou a rychle si stáhla sukni, aby zakryla hubené bledé nohy.
Hill se obrátil k Mooreovi. „Ty nechutný...“
Mooreova tvář se zkřivila vzteky. Rozběhl se k posteli a znovu se rozmáchl šavlí po Hillovi. Ten bleskově uhnul, a tak ostří uštíplo kus masivního dubového sloupku postele.
Děvče přidušeně vykřiklo, ale žádný z mužů mu v té chvíli nevěnoval pozornost. Jejich šavle zařinčely. Hill ustoupil za dubový stůl.
„Neblázni,“ vydechl. „Stojí ti to snad za to, abys kvůli tomu přišel o život?"
„Snad nemáš strach se bít?“
Hill zrudl vzteky. V mžiku přeskočil stůl, vyrazil proti svému protivníkovi a rozzuřeně se po něm ohnal zbraní. Rozetnul přitom závěs na posteli a pokojem se rozlétly další třísky. Moore se pohotově vzchopil k protiúderu, s vražedným výrazem v očích.
Hill mu přistrčil před nohy židli, aby ho zastavil. „Vzpamatuj se, ty blázne!“
Moore kopl do židle a ta odletěla na druhý konec místnosti. „Táhni! Táhni, nebo tě probodnu jako kuře.“ Při těch slovech se vrhl proti Hillovi.
Ten bleskově zvedl židli a Mooreova šavle se tak zarazila hluboko do dřeva.
Hillovi se naskytla příležitost, aby jej zabil, ale místo toho ustoupil stranou. „Přišels už konečně k rozumu?“ vyrazil ze sebe přerývaným dechem.
Moore se opřel botou o židli, vytáhl šavli a prudce se rozmáchl. Hill jeho výpad odrazil a opětoval jej. Z Mooreovy paže vytryskla krev. Hill se opět stáhl, ale jeho protivník vztekle zařval a namířil mu zbraň přímo na srdce.
Hill uskočil, ale ne dost pohotově. Ostří mu proťalo kabátec. Zapotácel se a chytil se za zraněný bok.
Moore vítězoslavně vykřikl a zvedl šavli nad hlavu, aby soupeři uštědřil smrtící ránu.
Vtom se však rozletěly dveře a do místnosti se nahrnuli sloužící. Moore zaváhal a v příštím okamžiku jej Hill bodl přímo do srdce.
„Vražda!“ vydechl kdosi a pak se všichni rázem vzchopili k akci.
Tři muži se vrhli k vítězi, který vyčerpaně lapal po dechu, a odzbrojili ho. Ani trochu přitom nebrali ohled na krvavou skvrnu na jeho bílé vestě.
Dva další spěchali k jeho ležícímu protivníkovi.
„Lízo! Lízo!“ zvolal hostinský. „Zaběhni pro soudce, děvče. Řekni mu, že se stala vražda!“
Tak tohle mám za to, pomyslel si Christian, že jsem chtěl ochránit dámu v nesnázích. Poprvé zabil člověka. A přitom to byla tak zbytečná smrt.
Muži ho dotáhli k těžké dřevěné židli a zatlačili ho na ni. Jeden z nich mu namířil na hrdlo velký špinavý kuchyňský nůž, který by stačil k tomu, aby mu uřízl hlavu.
Čeledín, jenž klečel vedle Moorea, prohlásil: „Je po něm, pane Hoode. Neměl žádnou šanci.“
„Ale měl,“ namítl Christian a přitiskl si dlaň ke zraněnému boku. Naštěstí se zdálo, že je to jenom škrábnutí. „Moore zaútočil jako první a byl to přinejmenším stejně dobrý šermíř jako já.“
„To říkáte vy,“ přerušil ho hostinský. „A kdo mi zaplatí škodu?“
„Já.“ Peníze bylo to poslední, co v tuto chvíli Christiana znepokojovalo. Bude potřebovat svědka souboje. Zariskoval a otočil hlavu k posteli.
Byla prázdná.
„Kde je ta dívka?“ zeptal se.
„Myslíte tu, co přišla s ním?“ opáčil hostinský. „Kdo ví, kde je jí konec.“
„Byla tady. Na tomhle lůžku.“
Christian se začal zvedat ze židle, aby se po ní podíval. Špička nože se mu zaryla do kůže. Trhl sebou a zamračil se na hromotluka, který držel zbraň a ani se nehnul, aby mu ustoupil z cesty.
Opět otočil hlavu, aby se podíval na postel. Po dívce však nebylo ani stopy. Na lůžku zůstala jen zmuchlaná prostěradla a přikrývky.

 

Náhľad fotografií zo zložky Jo Beverley

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Buďte prvý a napíšte komentár.