Choď na obsah Choď na menu
 


Ve službách dámy

Susan Johnson

Ve službách dámy

Obrázok

Vydalo: Domino 2008

V originále: At Her Service

ObrázokAnotácia:

 

Hugh D’Abernon, markýz Darley, se z příkazu tajných služeb vypravil na strastiplnou cestu do Sevastopolu. Když se tam setká s dámou nezměrné krásy, která naléhavě potřebuje jeho pomoc, pochopitelně ji nenechá na holičkách – ale pak se zase věnuje výlučně svému poslání. Služba vlasti je pro něj důležitější a Darley si nemůže dovolit jakékoliv rozptylování pozornosti, i kdyby ta dáma představovala sebevětší pokušení...
Aurora Clementová si velmi zakládá na tom, že ji půvabná mužská tvář či tělo nechávají chladnou. Když nic jiného, být prudérní je přece tak snadné! V bezprostřední blízkosti tohoto muže však její předsevzetí tají jako sníh. Silou vůle se snaží zůstat nedostupnou kráskou a nadále se starat o svého zraněného bratra, ale nedá se říct, že by v tom byla nadvakrát úspěšná...
Oba vědí, že utéct před krušnou realitou by pro ně bylo vysvobozením. Proč se tomu ale Aurora brání? A mohl by Darley dojít k závěru, že být ve službách půvabné dámy je v mnohých ohledech příjemnější než sloužit vlasti?

Obrázok

Takže táto kniha okolo romantiky ani len neprebehla, kto čaká romantiku okorenenú väčším množstvom sexu bude sklamaný, nie žeby tam bolo málo vášnivých scén, ale akúkoľvek romantiku budete márne hľadať!

Takže k anotácii, Aurora sa bráni asi tak jeden deň, ráno sa stretnú a večer skončia spolu v posteli, s odôvodnením, veď čo, je vojna a preto....

Hlavný hrdinovia neviedli spolu dialóg o ničom inom len o sexe a vojne v ktorej sa nachádzajú, tak mi keď sa nemilovali, vôbec si nemali čo povedať, čo bolo dokonca autorkou niekoľkokrát spomenuté. Obaja pracujú ako tajní agenti a nevedia to navzájom o sebe, potom sú nejako prichytení spolu pri čine a utekajú do Paríža. Tam ju Darley opúšťa a vracia sa do Anglicka (lebo sa mu zdá že mu na Aurore príliš záleží) kde si ďalej žije svoj neviazaný život, a Auroru mu pripomenie až jej brat, keď mu oznámi že je tehotná, to sa milý Darley rozhodne všetko napraviť, alebo aspoň zistiť ako sa veci majú a požiada Auroru o ruku, tá asi po dvoch minútach súhlasí, aj keď s takým sukničkárom nikdy nič mať nechcela!

No a to je asi tak všetko, kedy a tí dvaja zaľúbili netuším!

Kniha začala byť zaujímavá až v druhom epilógu ale to je už zjavne iný príbeh.

Hugh D’Abernon je synom hlavných hrdinov knihy When Someone Loves You(2006)  - Nezdolná vášeň (Domino 2007) a vnukom Juliana a Elspheth z románu When You Love Someone (2006) - Proslulý svůdník (Domino 2007)

(dávam pol, pretože neviem či môžem nedať žiadne, môžem?? )

Spracovala LENKA

 

Ukážka z knihy:

Když poprvé uslyšel tichý vzlyk, myslel si, že spí. Znovu se mu vrátil ten zatracený sen o první krvavé bitvě této války. Všude se ozýval křik, naříkání zraněných vojáků a ohlušující rány děl.
Nikdy se toho nezbaví. Nikdy na to nezapomene.
Darley se najednou probudil. Leželi vedle sebe, objímal Auroru kolem ramen a její tělo se chvělo pláčem.
„Drahoušku,“ zašeptal a něžně ji otočil tak, aby jí viděl do očí. „Řekni, co je špatně, a já to napravím,“ nabídl galantně.
„To nejde,“ vzlykla s očima zalitými slzami.
„Jen se mi klidně svěř,“ nedal se odbýt, „udělám, co jen budeš chtít.“
„Když já nevím, co chci.“ Její hlas byl jen tichým šepotem. S těžkým srdcem se Aurora snažila postavit realitě ztráty svého domova a v duchu se utěšovala, že to nebude trvat dlouho a zase se vrátí. Říkala si, že na tom není tak špatně jako mnozí vojáci, že má všechny údy a je zdravá, tak nemá nárok na pláč, ale marně. V temných hodinách těsně před úsvitem ji přepadly chmurné myšlenky a ona si už déle nedokázala nic nalhávat. Nevěřila, že se s Etiennem někdy vrátí do domu, kde se oba narodili a vyrostli.
Nevěřila, že vášeň, již cítí k Darleyovi, někdy zmizí a zůstane po ní jen milá vzpomínka.
„Jestli se bojíš o svého bratra, tak ten je v bezpečí,“ zašeptal Darley a setřel jí horké slzy.
Zakroutila hlavou a vylila vodopád dalších.
„Je ti smutno po domově?“ Dokázal ji pochopit, on to zažil před mnoha lety.
Tentokrát přikývla. Spodní ret se jí roztřásl a hlasitě vzlykla.
„Nedáš si trochu brandy?“ Nic jiného ho rychle nenapadlo.
Znovu zakroutila hlavou a po tvářích jí stekly nové slzy.
Co teď? Byl v koncích. Nemyslel si, že by měla náladu na sex, i když u něho tělesné vzrušení vždy působilo jako opiát. Pochyboval však, že u ní by to fungovalo stejně. Zmateně sledoval její uplakanou tvář a nevěděl, co má dělat dál.
V mysli tápal po nějakém léku na bolavé srdce.
Najednou na to přišel. Vzpomněl si na matčiny doteky a spokojeně se usmál. Posadil se, zády se opřel o vyřezávanou pelest postele, vzal si Aurorou na klín a něžně ji k sobě přivinul. „ Tak už přestaň plakat,“ šeptal jí do ucha, „zase bude všechno dobré.“ A tak pokračoval nespočtem dalších frází, na něž si jen vzpomenul, kolébal ji v náruči a hladil po vlasech.
Aurora, kterou dojala jeho něžnost, plakala ještě více.
Jak jí Darley otíral a slíbával slzy, přemýšlel o dalším způsobu utišení, ale nic ho nenapadalo. Plačící ženy se v jeho životě objevovaly jen zřídka. Byl v koncích.
Dvěma okýnky se linulo stříbrné měsíční světlo a osvětlovalo malý prostor kajuty. Lesklo se v Aurořiných plavých vlasech, třpytilo se na bělostné pokožce, zvýrazňovalo její vlhké rty a oči. Hranice mezi snem a skutečností začala velmi rychle splývat v magické představy.
Na hrudi však ucítil její slzy a rychle se vrátil do reality. Obloha měnila svou barvu a na východě začalo svítat. Za chvíli bude ráno. Snad právě nový den přinese Auroře útěchu.
„Jak dlouho ještě pojedeme do Paříže?“
Její hlas byl jen stěží slyšitelný. Přestal ji kolébat a sklonil hlavu. „Cože? Říkala jsi něco o Paříži?“
„Kdy tam budeme?“
V přítmí byly její oči velké a hluboké. Vypadala tak na šestnáct. A strašně nešťastná. „Ve Varně můžeme přesednout na vlak. Bylo by to tak rychlejší. Chceš?“ Měl chuť dodat: Řekni, co pro tebe mohu udělat, abych tě učinil šťastnou, a já to udělám.
„Chci polibek,“ zašeptala a zvedla k němu tvář.
Políbil ji, ale cudně jako bratr nebo bratranec.
„Víc,“ zamumlala o chvíli později. Štíhlé paže ovinula okolo pevného krku a přitiskla se blíže.
Možná sex nakonec není až tak špatný nápad, uvažoval, když na hrudi ucítil její pevné bradavky a slyšel zrychlený dech.
Tentokrát ji políbil mnohem svůdněji. Nejdříve škádlivě, lehce, jen tak letmo klouzal po jejích sladkých rtech, pak však svůj polibek prohloubil, jazykem pootevřel vlhké rty a vklouzl dovnitř.
Sevření jejích paží zesílilo a Aurora smyslně pohnula boky.
Věděl, o co ho žádá, ale poněvadž před chvílí sloužil jako kapesník, zvedl hlavu a podíval se jí do očí. „Víš to jistě?“ Od muže, který si v otázkách citů vždy jen hrál, to byla překvapující otázka, a dokonce i jemu samotnému zněla divně. Obvykle nebýval tak ohleduplný.
Nechápavě se na něho podívala. „Nechceš mě teď snad odmítnout, že?“
„Jen se snažím být zdvořilý, to je celé.“ Pokrčil rameny. „Ještě před chvílí jsi plakala.“
„Právě proto bych ocenila, kdybys mě přivedl na jiné myšlenky. Pokud ti to ovšem nevadí. Pokud jsem tě nepřestala přitahovat.“ Nakrčila nos. „Dobrotivý bože, Gazi, ty bys měl být poslední člověk, kterého by ta trocha slz měla rozhodit.“
Hlasitě se zasmál. Zase to byla tatáž malá tygřice, která ho tolik vzrušovala. „Přísahám, že to bylo naposledy, co jsem se snažil být ohleduplný. Přitahovat jsi mě rozhodně nepřestala.“
Odfrkla si. „Taková falešná zdvořilost. Jako by ti o ni někdo stál. Líbíš se mi takový, jaký jsi.“
„Totéž mohu říct i já.“
„Nejsem si jistá, jestli to mohu brát jako poklonu,“ zasmála se Aurora, „ale co mi zbývá.“
„Přesně tak, jsi naprosto v mé moci,“ zamumlal ochraptělým hlasem.
Zpříma se na něho podívala. „A doufám, že to tak zůstane až do Paříže.“
„Ano, drahá.“
Ušklíbla se. „Poslušný Gazi, to se mi líbí.“
„Jsem ti zcela k dispozici, drahá, a ty to víš,“ odvětil galantně.
„Jediné, co vím, je, že tvůj dokonalý penis je připravený stejně jako já. A že ani jeden z nás dvou už déle nechce čekat a zabývat se smutkem a útrapami světa.“ Svůdně se na něho usmála. „Takže pokud ti to nebude vadit, právě teď nechci nic jiného než cítit tvůj pevný úd a počítat orgasmy.“
„Takže tady jsem vlastně jako hřebec.“
Usmíval se. Pohledem sklouzla k jeho ztopořenému mužství. „Co kdybychom řekli, že alespoň do Varny. Pak to můžeme celé znovu zvážit, a pokud budeš mít námitky, dostaneš jiné zařazení. Já bych však byla šťastná, kdyby mě… tvůj krásný přítel doprovázel až do Paříže.“
„Ujednáno,“ řekl se smíchem.
„Zbožňuji, že nikdy neodmlouváš.“
„Já zase zbožňuji, jak mě dokážeš rozparádit. Už mi není sedmnáct a tohle, co se mnou děláš, pro mě není obvyklé.“
„Takže to považuješ za únavnou a vyčerpávající práci?“ předla se sladce našpulenými rty jen malý kousek od jeho.
„Vůbec ne, drahá.“ Zašklebil se. „Spíše jako ráj na zemi.“
„To je lepší.“
„Ne, tohle je lepší…“
Hráli spolu hry z Kámasútry. Darley v Indii navštívil několik chrámů a byl přičinlivý žák v umění lásky. Aurora četla bohatě ilustrovaný text v řeckém překladu, a ačkoliv nebyla do věci tak zasvěcená jako Darley, svou neznalost vyvážila touhou experimentovat a zapomenout na celý svět.
„Tak proto vydržíš tak dlouho,“ zašeptala Aurora mnohem později přerývaným dechem. „Já jsem o tom jen četla.“
Darley ji letmo políbil. Seděla mu rozkročmo na klíně, ruce měla ovinuté kolem krku a jeho ztopořený úd byl stále zasunutý v její hebkosti. „Praxe, drahá. Jedno horké léto jsem strávil v chrámu v severozápadní Indii. A jak jistě vidíš,“ dodal s úsměvem, „dokážu skvěle ovládat své svalstvo.“
„To jsem velmi ráda,“ zašeptala rovněž s úsměvem.
„Podle tvého posledního výkřiku bych řekl, že skutečně jsi,“ zamumlal.
„Ach, drahý…, myslíš, že to slyšel ještě někdo jiný?“
„Jsme skoro pod hladinou ponoru. Neboj se, nikdo to neslyšel,“ lhal. Koneckonců to byla jeho jachta. Může Auroru utěšovat jakýmkoliv způsobem bude chtít.
A také tak činil, dokud nevpluli do Varny.
Nebylo na tom nic těžkého.

 

Náhľad fotografií zo zložky Susan Johnson

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

No teda...

(knihovnica, 26. 6. 2009 11:09)

Taký vášnivý obal a podľa toho čo som čítala, je TVOJ komentár asi to najzaujimavejšie z knihy 8-))
Dobré....